Mám to přece pod kontrolou. Tak tohle je nejčastější věta, kterou si opakujeme, když se v hlavě začíná dělat přetlak. Není to o slabosti, ale o zvyku zvládat všechno sama. Jenže existuje hranice, kdy se z běžného stresu stane únava, z únavy apatie a z apatie ticho, které už neutiší ani dovolená u moře. K psychologovi se nechodí jen, když je nejhůř. Často má smysl jít tam právě ve chvíli, kdy si myslíme, že to ještě dáme.
Co se to se mnou děje?
Někdy nejde o konkrétní problém, ale spíš o pocit, že něco není v pořádku. Ráno vstáváte s těžkou hlavou, všechno vás unavuje, a přitom se vám objektivně nic neděje. V práci to funguje, doma se nikdo nehádá, ale stejně máte pocit, že jedete na prázdno.
Psycholog ale nemusí být až poslední možnost. Naopak! Právě v těchto chvílích může pomoct zachytit věci dřív, než se z nich stane problém. Umí položit otázky, které by vás samotnou ani nenapadly. A hlavně umí poslouchat bez toho, aniž by vás hodnotil, což je v běžném životě docela vzácné. Někdy totiž nejde o to vyřešit problém, ale pochopit, co se vlastně děje uvnitř.
Přehlcená hlava
Známě to všechny. Tělo jede dál, ale hlava už má dost. Myšlenky přeskakují, spánek se rozpadá, všechno se vleče. Psychologové říkají, že tohle je fáze, kdy člověk potřebuje pauzu, ale většinou ji nedopustí, protože se bojí, že ztratí tempo. Psycholog tu není proto, aby vám říkal, co máte dělat. Je to spíš průvodce, který pomůže uvidět věci jinak. Třeba že nejste líná, ale jen vyčerpaná. To, co se zdá jako slabost, bývá často tělo, které konečně říká DOST. A čím dřív to člověk slyší, tím jednodušší je se z toho dostat.
Stereotyp, ve kterém se ztrácíte
Každý máme nějaký vzorec. Typ lidí, se kterými si nerozumíme, reakce, které se pořád vrací, nebo situace, kde ztrácíme kontrolu. A právě tady má terapie obrovský smysl. Pomáhá rozpoznat, proč se to děje, a jak to změnit. Nejde o to, že by psycholog měl kouzelný recept. Ale díky rozhovorům často pochopíte, že opakujete staré věci, protože vám kdysi pomohly přežít. Jenže teď už nefungují. Terapie je prostor, kde se tyhle věci dají přepsat. Pomalu, postupně, bez tlaku. A někdy právě to, že o nich začnete mluvit, stačí k tomu, aby se začalo dít něco nového.
Cítíte se jako někdo jiný?
Tohle bývá největší signál. Věci, které vás dřív bavily, vás nechávají chladnými. Lidé, které máte rádi, vás vyčerpávají. A i malé věci, které byste dřív přešly, najednou bolí.
Tohle není lenost ani rozmar, to je jasná známka, že mozek jede na rezervu.
Psycholog není jen na deprese. Může být i pro lidi, kteří se jen potřebují zorientovat. Pomáhá pochopit, co je únava, co je smutek, a co už začíná být něco víc. Někdy stačí pár sezení, jindy je to delší proces. Ale v obou případech to má smysl, protože čím víc rozumíte sobě, tím míň vás děsí, co se děje kolem.
Rozhodněte se rychle
První krok bývá ten nejtěžší. Člověk má pocit, že tam nepatří, že přece jsou na tom lidi hůř. Jenže terapie není soutěž o to, kdo má větší trápení. Není nutné mít připravený seznam problémů. Stačí přijít a říct že prostě nevíte, co se s vámi děje. A odtud se dá začít. Ten pocit úlevy, že vás někdo opravdu poslouchá bez rad, bez srovnávání, to je často první nádech po dlouhé době.
Jít k psychologovi není přiznání slabosti. Je to naopak projev zralosti a toho, že berete vážně sebe, svoje hranice a svoje pocity.
Zdroj textu:
Zdroj foto:
