Pandemie byla zvláštní sociální experiment. Zavřené hranice, omezené kontakty, minimum spontánních setkání, a najednou nebylo kde se „náhodou“ potkat. Vztahy se tak přesunuly na displeje a randění ovládly videohovory místo schůzek a dlouhé chaty místo rychlé kávy po práci. Tohle období změnilo tempo i očekávání.
Mnoho lidí si během lockdownů sáhlo na samotu, a právě ta přinesla jeden zásadní posun. Vztah přestal být samozřejmostí, ale začal být vědomou volbou. Spousta žen dnes otevřeně říká, že už nehledají vztah za každou cenu, a že pokud má přijít, musí to být prostě ono. Musí přinášet klid, ne další chaos.
Pandemie také urychlila něco, co už bylo ve vzduchu. Upřímnost a transparentnost. Hrát si na nedostupnou, čekat tři dny s odpovědí nebo taktizovat už mnoho lidí nebaví. Po zkušenosti s nejistotou a strachem o zdraví se priority srovnaly a čas působí cenněji.
Online seznamování bez iluzí
Aplikace sice zůstaly, ale přístup k nim se změnil. Během pandemie si lidé zvykli vést delší konverzace ještě před první schůzkou, zjišťovali si víc informací, víc se ptali. A tenhle zvyk přetrval. Dnes není výjimkou, že si dva lidé několik týdnů píší nebo si volají, než se potkají osobně.
Zároveň roste únava z nekonečného swipování. Mnoho žen popisuje, že raději vedou méně konverzací, ale hlubších. Místo deseti povrchních matchů jim stačí jeden, který má potenciál. Randění se zpomalilo, ale v dobrém slova smyslu. Víc se řeší hodnoty, životní styl i představa o budoucnosti.
Zvýšila se také citlivost na red flagy, kterými jsou nejasná komunikace, výmluvy a nerespektování hranic. Tolerance je nižší než dřív a pandemie ukázala, jak důležitý je pocit bezpečí. A ten dnes stojí výš než atraktivní profilová fotka.
Partnerství
Lockdowny prověřily i dlouhodobé vztahy. Když dva lidé tráví spolu týdny bez větších úniků do práce nebo společnosti, rychle se ukáže, jak fungují jako tým. Téma rozdělení domácí práce, péče o děti a mentální zátěže se dostalo do popředí. A zůstalo tam. Ženy dnes častěji mluví o potřebě rovnocennosti. Ne romantické, ale praktické. Kdo plánuje, kdo organizuje a kdo nese odpovědnost. Partnerství se víc vnímá jako spolupráce dvou dospělých lidí.
Stabilita
Změnila se i představa o stabilitě. Dřív mohl vztah fungovat roky setrvačností, dnes víc lidí otevřeně přizná, že pokud vztah dlouhodobě nefunguje, nemá smysl v něm zůstávat jen ze zvyku. Pandemie připomněla, že život se může během pár týdnů otočit. A tahle zkušenost mnohé přiměla přehodnotit, s kým chtějí ten život sdílet.
Výsledkem není cynismus, ale spíš větší realismus. Na scéně je méně her, víc jasných slov a méně tlaku na dokonalý obraz vztahu, víc důrazu na každodenní fungování. Randění i partnerství jsou po pandemii možná náročnější, ale také vědomější. A pro mnoho žen i dospělejší.
Zdroje textu: psychologytoday.com, pewresearch.org, theatlantic.com
Zdroj foto: freepik.com
